Pověry a mýty o kojenecké výživě

Proč takové téma? Pokusím se odpovědět z pohledu na dlouhé období, které uplynulo od zahájení výroby kojeneckého mléka u nás.

V letošním roce uplyne 70 let od zahájení výroby náhradní mléčné kojenecké výživy v předválečném Československu, kdy byl vybudován náš první závod v Moravském Krumlově v roce 1936.

První výrobky tohoto druhu kojeneckého mléka byly s počátku vyráběny na válcových sušárnách, na kterých bylo mléko sušeno na povrchu parou vytápěných válců a po jeho vysušení ve formě suchého filmu pak dále zpracováváno na mléčný prášek.
Tento druh mléka však nedokázal odstranit nežádoucí vlastnosti finálního výrobku, které tato technologie způsobuje.

Šlo zejména o špatnou rozpustnost mléka, jeho hrudkování a možnosti jeho sekundární kontaminace v průběhu dokončovacích prací, především při konečných úpravách mléčného prášku a plnění obalů. Také senzorické vlastnosti obnoveného mléka zejména přívarová chuť, vůně a barva nebyly na požadované úrovni.

Je pochopitelné, že matky které nemohly kojit a podávaly umělou výživu spojovaly zdravotní problémy dětí především s podáváním této výživy. Postupné předávání negativních informací mezi laickou veřejností pak tyto negativní názory dále eskalovalo a zapříčinilo, že náhradní kojenecká výživa byla vždy spojována s nedůvěrou o její skutečné prospěšnosti a s obavami o její zdravotní nezávadnost.

Vedle objektivních poznatků převládaly spíše názory subjektivní až laické, což zapříčinilo vznik pověr a mýtů které provází tuto komoditu v různých formách do dnešního dne.

S jakými druhy nedůvěry či neopodstatněných výtek se setkáváme dnes?

Jsou to především projevy nedůvěry k deklarovaným hodnotám výrobku. Tyto názory vychází z mylné představy, že biologické a nutriční hodnoty nemohou být ve finálním výrobku zachovány, neboť výrobní postupy zejména tepelné ošetření je snižují.
Matky proto navyšují dávky mléčného prášku v domnění, že dítě lépe zasytí. Tím navyšují hladinu bílkovin a minerálních látek a dítě i  po vypití mléka zůstává žíznivé. Následné podávání nápojů omezuje jeho další příjem.

Obdobnou kategorií mýtů jsou názory, že deklarované hodnoty jednotlivých nutrietů výrobek sice po výrobě obsahuje, ale v průběhu expirační doby jejich hladina zcela vymizí. Tyto obavy potvrzují matky tím, že při podávání náhradní mléčné výživy nakupují a podávají vitaminové preparáty.

Další kategorií mýtů jsou představy, že mléko může být v průběhu výrobního procesu kontaminováno a může být zdrojem závažných infekčních onemocnění. Matky proto obnovují mléčný prášek ve vroucí vodě v domnění, že tak zvýší jeho zdravotní bezpečnost. Další mýty a pověry pak vznikají kombinací uvedených názorů a představ.

Jako projev zásadní nedůvěry k náhradní mléčné kojenecké výživě je možno uvést příklady, kdy matky po ukončení kojení začnou podávat neupravené kravské mléko. Svá rozhodnutí zdůvodňují tvrzením, že kojenecká mléka jsou mléka umělá a pro výživu dětí proto nevhodná.

Následkem tohoto přístupu je celkové neprospívání dítěte v důsledku vysoké renální zátěže, způsobené nadměrnou hladinou bílkovin a minerálních látek, vznikem okultního krvácení vlivem nedostatečného přívodu železa, nedostatečným příjmem esenciálních mastných kyselin, zvýšeným rizikem vzniku alergie na bílkovinu kravského mléka a v současnosti i  nadměrným příjmem jódu.

Jinou formou nedůvěry jsou nejrůznější názory na škodlivost mléka obecně, což ovlivňuje úzké skupiny matek při podávání náhradní mléčné výživy. Tyto matky po ukončení kojení podávají dětem raději ovocné nápoje, šťávy či džusy s tím, že jsou nositeli vitaminů a tím pro dítě prospěšnější.

Je známo, že návyk na sladké, především sacharózu je návykem trvalým a následky takto deformované výživy přináší řadu problémů počínaje poškozováním vývoje chrupu až po vznik obezity, neboť je známo, že dítě se k mléku jako nápoji většinou nikdy nevrátí. Není třeba připomínat co znamená nedostatečný příjem vápníku v batolecím věku. Stačí připomenout nový pojem – dětská osteoporóza.

S obdobnými názory se setkáváme nejen u kojeneckých mlék, ale také u příkrmů všech druhů včetně dětských kaší. V této oblasti je pevně zakotvena představa, že výrobky vzhledem k jejich prodloužené trvanlivosti obsahují chemické konzervační prostředky a proto tyto příkrmy připravují matky raději doma.

Značný prostor vyplňují mylné představy,že výrobce přidává do ovocných příkrmů a šťáv řepný cukr – sacharózu. Jako důkaz tohoto tvrzení se uvádí, že šťávy a příkrmy mají výrazně sladkou chuť. Informace o tom, že sladkou chuť působí sacharidy přítomné v ovoci po jejich zahuštění jsou přijímány s nedůvěrou.

Uvedená kategorie spotřebitelů je přesvědčena, že dokonalé a zdravé příkrmy je možno připravit pouze v domácnostech. Argumenty jako je špičková jakost a ošetření veškerých surovin, aseptické technologie, sterilita prostředí a další benefity moderní průmyslové výroby příkrmů, které nelze v domácnostech napodobit jsou přijímány s naprostou nedůvěrou. Ostatně s těmito názory bylo možno se setkat i  v odborných publikacích.

Obhájení kvalit a předností průmyslové výroby náhradní mléčné kojenecké výživy nelze chápat jako upřednostňování umělé výživy před výživou kojením. Mateřské mléko bylo vždy a bude nedostižným „zlatým standardem“ všech nutričních, biologických a dalších dosud nepoznaných hodnot. Náhradní mléčnou kojeneckou výživu podáváme pouze v případech, kdy matka nemůže či nechce kojit.

Další falešnou a zavádějící fámou jsou názory na geneticky upravené obiloviny pro výrobu cereálních kaší. Odmítány jsou kaše s rýží a kukuřici, které řada maminek zásadně nekupuje i  když jsou informovány, že geneticky upravené suroviny se pro výrobu dětských kaší v zemích EU nepoužívají.

Při podrobnějším rozboru příčin uvedených fám a domněnek se ukazuje, že laická i  odborná veřejnost zastává často mylné představy o postupech při zpracování mléka, jeho adaptaci, obohacování vybranými nutrienty a plnění do obalů. S obdobnými názory se setkáváme také u komodity příkrmů a dětských kaší.

Jaká je tedy skutečnost?

Při výrobě sušeného mléka nejsou překračovány pasterační teploty ani v závěrečné fázi sušení, neboť voda přítomná v kapénkách mléka se odpařuje a tím mléko během sušení ochlazuje. Teplota mléčných kapének při sušení nepřesahuje 68 stupňů C. Jedná se tedy o tepelnou námahu podstatně šetrnější, než je tomu při výrobě mléka s prodlouženou trvanlivostí /UHT mléka/, které řada matek upřednostňuje před mlékem kojeneckým.

S působením tepla při výrobě kojeneckých mlék je dále spojena představa, že teplem dochází ke ztrátě veškerých dodaných vitaminů. Ve skutečnosti se vitaminy přidávají do mléčného prášku až po jeho vychlazení, tedy za pokojových teplot.
Veškeré operace jsou prováděny za aseptických podmínek. Dávky vitaminů jsou voleny tak, aby jejich hladiny splňovaly deklarované hodnoty i  na konci expirační doby.

Také představy o možné kontaminaci mléčného prášku a možném šíření infekčních onemocnění jsou mylné, neb celý výrobní proces se odehrává v uzavřeném prostoru a plnění prášku se provádí v přetlakové atmosféře filtrovaného vzduchu. Zbytkový vzduch v obalu před jeho uzavřením je následně vypláchnut dusíkem, který tak vytváří ochrannou atmosféru po dobu trvání expirační doby. To je i  podstata dlouhodobé údržnosti výrobku.

Jak se to s konzervací příkrmů? Je pevně zakotvena představa, že příkrmy jsou konzervy, které se pro kojenecký a batolecí věk naprosto nehodí. Nedaří se vysvětlovat, že příkrmy jsou připravovány konzervací tepelnou nikoli chemickou. Jejich dlouhodobá trvanlivost je zabezpečována devitalizací veškerých mikroorganismů, nikoli přidáváním konzervačních prostředků.

I když je známo, že pro kojeneckou a dětskou výživu GMO suroviny v zemích EU využívány nejsou,absence informací o genových manipulacích se stala předmětem mnoha katastrofických scénářů a literatury science fiction.

S naprostou nedůvěrou jsou přijímány informace, že žádný gen získaný z mikroorganismů,rostlin či živočichů nemůže po konzumaci GMO potraviny proniknout do genetické výbavy /genomu/ člověka, neboť v zažívacím traktu se jeho bílkovinová složka hydrolyzuje.

Pověrám a mýtům o kojenecké výživě se nevyhnula ani další mylná představa o významu potravních složek označovaných písmenem E. Řada spotřebitelů výrobky dětské výživy s tímto označením jednoznačně odmítá jako zdravotně závadné.

Selhává informace, že právě tyto látky jsou evidovány Evropskou komisí pro zdravé potraviny, že procházejí toxikologickými testy a na jejich základě jsou pak stanoveny hodnoty pro jejich bezpečný denní příjem – ADI /Acceptable Daily Intake/.

Na závěr je třeba ještě uvést desinformace, které ve svých důsledcích mohou velmi vážně poškozovat dětský organismus a narušovat tak jeho vývoj. Jedná se o různé formy alternativní výživy, podložené zpravidla názory o škodlivosti mléka a dalších živočišných produktů.

Je evidentní, že vyloučení složek živočišného původu přináší rizika následků nutriční insuficience, vyvolané tím, že rostlinná strava je deficitní na vitamin D, vitamin B12, vícenenasycené mastné kyseliny a obsahuje nižší hladiny esenciálních mastných kyselin, vápníku, železa a karnitinu. Je známo, že požadované hladiny vápníku lze zajistit pouze mlékem a mléčnými výrobky.

Z uvedeného výčtu deformovaných názorů na kojeneckou a dětskou výživu vyplývá, že se jedná o závažný fenomén, který může zapříčinit řadu výživových deformací a jejích následků nejen v dětském věku, ale i  následných věkových obdobích. Je paradoxem, že až 42% matek se o výživě dětí radí s přítelkyněmi a známými.

Je proto nezbytné tyto názory sledovat, trpělivě vyvracet a hledat nové formy zdravotní osvěty. Řešení uvedené problematiky by si zasloužilo vytýčení samostatného projektu. Současně je možno vyslovit názor, že výchovu specialistů v oblasti nutrice je třeba doplnit o studium základů moderních zpracovatelských technologií.

Zpracoval: Doc. ing. Miroslav Dědek, DrSc.
Praha, 18. 10. 2006

Předneseno na konferenci u příležitosti Světového dne výživy, konaného v říjnu 2006 v Praze. Světový dne výživy je každoročně pořádán ve všech členských zemích Organizace Spojených národů pro výživu a zemědělství – FAO - Food and Agriculture Organization of the United Nations.

FAO je ústředním orgánem OSN pro otázky rozvoje zemědělské výroby a výroby potravin s cílem zabezpečení dostupné výživy potřebné k zdravému a aktivnímu životu.

Tato organizace byla založena po ukončení 2. světové války v roce 1945 v Québecu a jejím cílem je pomáhat rozvojovým zemím v oblasti strategie zemědělství a přípravě výživových programů.

Styčným orgánem za ČR je Národní komitét pro styk s FAO, zabezpečovaný ministerstvem zemědělství a ministerstvem zahraničních věcí.